Leden 2016

Vyoraná

29. ledna 2016 v 0:51 | yuubi |  Básničky
Teď se cítím tak… probuzeně.
Ne nabuzeně,
spíš popuzeně,
nálada… opruzeně.
Pocit? V žádné změně.

Když probudíš se ve chvíli,
kdy myšlenky tvé zlobily,
dál by něco tropily
a jen se tímto rozbily.
Ani se nezklidnily,
jen se tímto dráždily,
odvržené na míli,
jako by se ztrapnily,
hned po tom se ztratily.

Kdybych mohla zůstat spát,
nebyl by stín na patách,
na čisté mysli nebyl prach,
v jiném světě můžu stát,
jinak mohu vypadat,
jenže místo toho všeho,
hlásek slabý slyším zvát,
k večeři…
… tu každý rád!

Chtěla bych být noha!

8. ledna 2016 v 0:51 | yuubi |  Básničky
Jedna noha, druhá,
dlouhá jako duha.
Po dešti se plazí.
Snad už nenarazí,
jiné nepodrazí
a utíká dál.

Vesele se šine,
jako všechny jiné.
Běhá, skáče přes kaluže,
utíká si, jak jen může.
Utíká. Je nezbedná.

Potměšilá, jak se zdá.

Když je obě napadne,
utíkají, jak jen umí,
dokud někdo nespadne,
než ten někdo nezakopne,
kolena jim nenakopne,
dokud nejsou červené.

Ony to ví. Ne že ne!
Celý den si poskakují,
až je někdo zažene.
To se večer z dlouhé chvilky
třesou! Půjdou do postýlky!

Kdybys jen tušil...

8. ledna 2016 v 0:43 | yuubi |  Básničky
Kdybys jen tušil…
Já vím, že tušíš!
Kdybys jen věděl…
Já vím, že víš!
Kdybys jen doufal…
To po čem toužíš,
to chceme oba.
A na to čekáme,
až moment nastane,
kdy zas se setkáme,
okamžik podetne,
bázlivě, troufale,
budu mít na mále,
Těším se!
...Nějak to dopadne.