Březen 2014

Prostě myšlenka

30. března 2014 v 20:09 | yuubi |  Jedna až dvě myšlenky z yuubiččiny nástěnky
Když jsem o víkendu doma, připadám si jako pes - celý den se válím a pak se k večeru vezmu proběhnout/vyvenčit.

Myšlenka dnešního dne

30. března 2014 v 20:06 | yuubi |  Jedna až dvě myšlenky z yuubiččiny nástěnky
Vyplašila jsem srnce i zajíce.


Zásada č. 4

28. března 2014 v 20:32 | yuubi |  Zásady běžce
Nekupuj si bílý boty, bílý zůstanou maximálně pět minut po vyběhnutí ;)

Hlod mého bratříčka

24. března 2014 v 20:47 | yuubi |  Nezařaditelné
Byla jsem u Péti v pokoji a povídali jsme si o lyžáku a já jsem se musela učit na chemii, tak jsem se zvedla, že půjdu pryč. V tu chvíli mě chytil za ruku a říká: "Nechoď pryč. Koukám se tu na videa z Titaniku a už jsem i brečel... Umřelo tam tolik legáčků..."

Velrybí dítě 14. díl

13. března 2014 v 18:57 | yuubi |  Velrybí dítě
Jak jsem slíbila, teď zase chvilku nebudu psát Znamení meče, ale zkusím se vrátit k Velrybímu dítěti. Chápu, že ten, kdo to četl už si to za ten půl rok nepamatuje, tak je níž shrnutí, tak snad se to bude líbit.

Postavy: Kaira Yosa, Jonatan
Rozsah: tři A4
Upozornění: asi není :)

V minulém díle: Yosa bez toho, aby se poradila s Iruem, se přihlásila ke zkoušce u Mistra. Předešlý večer totiž potkala nějakého muže, který jí před tím, než umřel svěřil svůj meč, aby ho mistrovi předala. Bere tedy zkoušku trochu jako poslání. Neví, ale jistě, co přesně obnáší. Překonala dvě zkoušky a dostala se doprostřed bažinu,blížila se bouřka a tak se schovala v lese v jeskyni, tak ale nebyla sam, jak zjistila. Dole byl zaklíněný neznámý kluk, kterému pomohla a tn jí pak vysvětlil že cílem zkoušky je vybrat z devíti lidí jednoho. Ostatní zemřou...

První díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.
Přeji příjemnou zábavu.


"Jak se vůbec jmenuješ?"
"Jsem Jonatan a ty?"
"Yosa… Jonatane, jak se vybere ten, jediný, ten nejlepší?" Přisedl si blíž a zdravou rukou mi ohrnul vlhké vlasy z čela.
"Od tud se všichni nedostanou. Přežije jen jeden, nebo nikdo!"

Chvíli jsem na něj jenom němě koukala, uvědomovala jsem si, co řekl.
"Je to past, oni tě zabijí. Ty to nechápeš, zemřeš!" opakovala se mi Iruova slova, teď to konečně začalo dávat smysl, ale proč mi to neřekl? Proč ty tajnosti. Opakovala jsem si, byla to otázka, kterou nedokážu vyřešit.
Zemřu, říkala jsem si. Přežije jen jeden, jaká je šance, že to budu já? Jaká je šance, že toho člověka vůbec potkám? Ale jaká byla šance, že se sem vůbec dostanu? Ještě jsem nezemřela, řekla jsem si.
"Ještě žijem," zopakovala jsem na hlas, když jsem se na něj podívala. Jeho vlastní slova ho zasáhla víc než mě samotnou. Seděl u ohně, držel si zraněnou ruku a celý se klepal. Překvapeně se na mně podíval.
"Jenže to nemusí trvat dlouho."
"Proč by nemělo?"

Náušnice

8. března 2014 v 23:57 | yuubi |  Obrázky
Jelikož jsem dlouho nepsala, a jelikož se vždycky ráda podělím se svými dílky, rozhodla jsem se sem dát ukázku svých dílek. V poslední době jsem vyráběla z korálků náušnice. A to je jediná věc, proč mi přijde blbý, že nemám dírky, no snad se budou líbit :)