Únor 2014

Péťův hlod

20. února 2014 v 17:53 | yuubi |  Nezařaditelné
Ten patník vypadá, jako na přivázání lodě. Sem určičitě připlul Nemo, ne Nemo, ten druhej, ten, kterýmu bůh přikázal postavit Nautilus.

Znamení meče 11. díl

16. února 2014 v 22:43 | yuubi |  Znamení meče
Tak tady je ta scéna :)

Postavy: Pandora Anna Travenová, Simon Jeres, Jerom Ares,
Rozsah: tři A4
Upozornění: asi není :)

V minulém díle: Pandora se vrátila domů, ale aby to nemělo takové následky, rozhodla se předstírat svojí dvojnici.

První díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.
Přeji příjemnou zábavu.


Za dveřmi se jí ulevilo, doufala, že se už do rána nic nestane. Lehla si do postele a okamžitě usnula. Vzbudilo jí až ráno klepání na dveře.

"Slečno?" ozvalo se přes dveře. Pandora chvíli netušila, co se děje, kde je, ani kdo je. Předchozího dne se stalo tolik věcí, skoro nevěděla, co je skutečnost, a co je sen.
Posadila se na posteli, rozhlédla se po pokoji, teprve teď se zorientovala. Došlo jí, co se stalo, za koho se vydává a musí nést následky. Měla chuť sebou praštit zpátky. Byla strašně zmatená. Ani netušila, co ji probudilo.
"Slečno Travenová, můžu vstoupit?" ozvalo se znovu po dalším zaklepání.
"Počkejte chvilku, nejsem oblečená," rychle se vzpamatovala. Vyskočila z postele, div se nepraštila o stolek. Měla zmatenou náladu, až se tomu sama divila, vlastně cítila, jak se uvolnila. Konečně se pořádně vyspala a měla čistou hlavu.

Znamení meče 10. díl

9. února 2014 v 16:13 | yuubi |  Znamení meče

Kvůli Itami napíšu ještě aspoň jeden díl, protože jsem se k tomu, co jsem chtěla jetě nedostala, ale potom už opravdu přejdu na Dítě :)

Postavy: Pandora Anna Travenová, Robert Traven, Simon Jeres, Jerom Ares, Coudy, Monika Jana Travenová, Lotha, Helsa
Rozsah: tři A4
Upozornění: Druhá půlka slabší :)

V minulém díle: Pandora se vrátila domů, ale aby to nemělo takové následky, rozhodla se předstírat svojí dvojnici.

První díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.
Přeji příjemnou zábavu.


Dveře se zavřely a Traven pohlédl na Simona."
"Hledejte dál!"
"Rozumím, pane." Uklonil se a také odešel.

Vzduchem se nesly mýdlové bubliny a teplá pára, zatímco za oknem pršelo a vál silný vítr. V místnosti bylo lenivo, až se chtělo Pandoře spát, ale sama uznala, že i když je smrtelně unavená, usnout po krk v teplé vodě by nebylo nejlepší.
Momentálně neměla chuť na nic myslet, i když témat by se našlo jistě dost. Seděla po krk v teplé vodě plné mýdlových bublin. V místnosti byla sama. Vlastně tam byla jen ona a vana. Jakmile s Coudy odešla z knihovny, zavedla ji do koupelny. Se slovy, že je hrozně špinavá, a že se takhle nemůže nikde ukázat. Že teprve potom se pozná, kdo pod tou špínou skutečně je. Ale celou tu dobu se na Pandoru koukala takovým způsobem, že Pandora poznala, že ji Coudy prokoukla, aniž by řekla jediné slovo.

Znamení meče 9.díl

2. února 2014 v 12:23 | yuubi |  Znamení meče

Nechce se mi to okecávat :) Ale možná to teď n chvilku přestanu psát a vrátím se k Velrybímu dítěti, kdo ví :)
Postavy: Pandora Anna Travenová, Robert Traven, Simon Jeres, Jerom Ares, Coudy, Trainy, nějaký muž
Rozsah: tři a půl A4
Upozornění: Nechce se mi vymýšlet upozornění :)
V minulém díle: Pandora konečně utekla z domu a teď se musí o sebe postarat.

První díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.
Přeji příjemnou zábavu.


Ujistila se, že nikdo nejde. Rychle přeběhla ulici. Na rohu se zastavila a přitiskla ke zdi, než přešla hlídka. Už se netřásla, pomalu zjišťovala, že ji to dokonce baví. Byla plná života. Nehodlala se vrátit. Přeběhla napříč ulicí a dál běžela tmou.

Začalo pršet, už zase. Pandora už toho měla dost. Byla promočená až na kost. Třásla se zimou. Za celé dva týdny, co žila na ulici, nevysvitlo slunce a jen jediný den nepršelo. Jeden den padaly kroupy a kdykoli přestalo pršet, objevila se hustá neprostupná mlha. Noci byly temné a chladné tak, že nemohla zamhouřit oka.
Teď stála před dobře známým domem a váhala, jestli to má udělat. Byla zdrcená, cítila se mizerně, nemohla dál. Znovu si v hlavě projížděla minulé dva týdny, zvažovala všechny možnosti, ale jiné řešení ji teď nenapadalo.
Stála u domu, kde ji malá stříška alespoň částečně chránila před deštěm. Smutně se koukala na okolní okna. Jak tam musí mít teplo a příjemně, říkala si a dál klesala na duchu. Podívala se na ruce, prsty měla zmodralé zimou, skoro je necítila. Představovala si, jaké by to bylo sedět v teple s horkým čajem v ruce, někde u krbu. Místo toho jí vítr fouknul do obličeje ledovou spršku ostrých kapek.