Duben 2013

Znamení meče 3. díl

29. dubna 2013 v 22:27 | yuubi |  Znamení meče

Po nějaké chvilce snad potěším své dva čtenáře 'Znamení meče'.
Pro ty, kdo to nečetli, dole je odkaz na všechny díly.
Pro ty, co četli jen první díl, dole je odkaz na minulý díl.
Ti, kdo si to přečtete, prosím hlasujte v anketě- děkuji, hodně to pro mě znamená.

Věnováno: Itami, za to, že je jedna ze dvou lidí, co to čtou. (Kutano, tobě to věnuju jindy ;D)
Postavy: Pandora Anna Travenová, Pandora Miriam Travenová, Jorn Kominson, Miriamin otec
Odehrává se: v přístavním městečku (možná Ostu možná ne, nerozhodla jsem se, ale není to podstatný)
Rozsah: dvě a tři čtvrtě A4
Upozornění: Tento díl je spíš romantický.
V minulém díle: Pandora se ocitla na pohřbu své babičky, jediného člověka, který jí rozuměl. Je proto velmi emocionálně vypjatá a vzpomíná na to, co jí babička jednou vyprávěla.

První díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Další díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.
Přeji příjemnou zábavu.



Dál jsem seděla na molu. Vítr si hrál s mými vlasy. Vlny tiše omývaly mé nohy. Seděla jsem a v tu chvíli jsem zatoužila po společnosti. V této slabší chvilce jsem vedle sebe zatoužila míti muže, ale ne manžela, chtěla jsem na svém rameni cítit ruku milence.
'Hodláte tu i spát, slečno?' Ozvalo se náhle za mnou.

'Za chvíli vycházejí hvězdy, počkám tu na ně.' Odpověděla jsem muži stojícímu za mnou, aniž bych se otočila.
'Neměla byste tu zůstávat takhle pozdě, slečno, v noci tu pro samotnou ženu není bezpečno.' Pravil a mírně se přiblížil. Otočila jsem se. Byl to ten námořník.
'Kdo vlastně jste, že mi říkat, co je pro mě správné a co ne?'
'Promiňte mi mou nezdvořilost. Jsem Jorn Kominson. Narodil jsem se na severu, ale mým domovem už je téměř celý svět. Jsem kapitán lodi Příboj.
Jen nechci, aby se taková sympatická mladá dívka střetla s mojí opilou posádkou. Jsou to fajn chlapi, ale když se napijí…'
'Vítejte v našem městě pane Kominsone.' Ani jsem nevěděla, zda to myslím upřímně, nebo ironicky. 'Děkuji vám za vaší péči, ale můžete si být jist, že se odsud do východu hvězd ani nehnu.'

Znamení meče 2.díl

22. dubna 2013 v 15:53 | yuubi |  Znamení meče



Tady je druhý díl mé druhé povídky- Znamení meče, což je spíše pracovní název, kdyby vás napadl nějaký jiný, tak mi ho prosím napište do komentářů. Zároveň se omlouvám čtenářům Velrybího dítěte, že jsem ho zase nějakou chvíli nevydala, ale dostala jsem se do mrtvého bodu, kdy vím, co chci napsat, ale nevím jak. Mezi tím se budete muset smíři se Znamením meče, kde mám napsáno asi na dva díly do předu o téhle délce.

Pokud jste četli první díl a líbilo se vám to, tak doufám, že se vám bude líbit i tenhle. Pokud jste ho nečetli aa chtěli byste níže je odkaz. Pokud jste ho četli, ale už si ho nepamatujete, níže je zhrnutí.

Kdo si to přečtete, tak prosím hlasujte v anketě. Děkuji, hodně to pro mě znamená.

Věnováno: Kime za to, že když jsem to v anglii začala psát, tak mi to i s raností četla a říkala své názory. I když se snaží být vzorná a nebýt na počítači, tak doufám, že si to co nejdříve přečte.
Postavy: Pandora Anna Travenová, Pandora Miriam Travenová, Hrabě Robert Traven,
Odehrává se: v domě Travenů ve městě Ostu
Rozsah: dvě a tři čtvrtě A4
Upozornění: Tento díl se celý odehrává na pohřbu a ke konci to začíná být zamilované.

V minulém díle: Pandora není díva, která by byla smířená s etiketou a chtěla celý život strávit zavřená v domácnosti v manželství bez lásky, ale nikdo jí nerozumí, kromě babičky, které se svěřuje se svým žalem. Její otec si však o tom celém myslí něco jiného a chce Pendoře domluvit svatbu s některým z bohatých mužů.

První díl najdete zde.
Další díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.

Přeji příjemnou zábavu.

Pandora zírala na matku, z očí jí tekly slzy, ve tváři měla výraz paniky a nebyla schopna slova jen hlasitě oddychovala.
Hrabě v ruce svíral lahvičku a nechápavě na ní zíral.:" Co se děje, Moniko?"
" Drahý... Něco se stalo..."

Černá rukavice se zvolna svezla z postele na zem, ale nikdo si toho nevšímal. V pokoji bylo pusto. Přesto však nebyl prázdný.
Pandora seděla v rohu pokoje, ale nic nevnímala. Z očí jí upřených na zrcadlo zvolna vytékaly slzy, zlehka pohladily horké tváře a ukáply na černou látku obepínající útlou postavu nešťastné dívky.
Měla na sobě černé korzetové šaty z jemné téměř hedvábné látky s rozevlátými tříčtvrtečními rukávy, sukní dlouhou až na zem a lehkým rozparkem nad koleno levé nohy. Na nohou měla obuté vysoké černé kozačky na podpatku, vlasy měla svázané do složitého účesu, obličej zlehka namalovaný. Byla oblečena tak, jak kázala etiketa i nejnovější móda.
"Slečno," vtrhla dovnitř služebná, "měla byste jít. Všichni čekají."

Plány do budoucna

20. dubna 2013 v 22:20 | yuubi |  Nezařaditelné
Jak asi vás zhruba pět, kteří sem chodíte, ví, od článku "Blogy neumírají..." můj blog mírně zpustl. Není to proto, že vás nemám ráda, nebo tak něco, ale mám několik věcí na svou obhajobu:
1) Čas je prevít, lenost a písemky trojnásob...
2) Přestala jsem psát básničky a tak už nemám moc věcí, které bych sem mohla dát.
Rozmýšlela jsem tedy, co s tímhle blogem bude a rozhodla jsem se pro tyto kroky:
1) Jak všichni víte, byla jsem v Anglii, tam jsem ale dostala plodnou chvilku a povedlo se mi napsat odhadem 14 A5 jedné z mých povídek, konkrétně Znamení meče.
V nejbližší době se to tady snad objeví a snad to bude čitelný.
2) Možná se tu objeví i pár poznámek o Anglii....
3) Opravdu plánuju zprovoznit scaner nebo se naučit fotit a dám sem pár svých obrázků...
Vám tedy doporučuji přestat sem chodit pokud:
1) Nesnášíte můj styl psaní povídek, nebo vám jejich děj přijde totálně o ničem.
2) Nesnášíte můj styl kreslení (poznámka: od posleních zde uveřejněných kreseb se moje kresba celkem zlepšila)
3) Chodili jste sem jenom kvůli těm básničkám, neboť ty se tu objeví jen málokdy.
Přesto doufám, že tento blog neopustíte a budete sem chodit i nadále, ař už vás sem přivádí cokoli.
Přeji krásný den.