Březen 2013

Blogy neumírají...

17. března 2013 v 22:15 | Yuubi |  Nezařaditelné
Už dlouho jsem tu nebyla a nechci, aby to tak bylo. Rozhodně teď nechci dopustit, aby byl tenhle blog opuštěný. Není sice nejlepší, ale nezaslouží si umřít.
Viděla jsem už hodně mrtvých, opuštěných blogů, ať už týden nebo dva roky, pokaždý je mi to líto, ať už je znám, nebo ne. Znám spoustu dobrých blogů, které měly dobrou budoucnost a takhle dopadly.
Ikdyž jsou opuštěné, tak na netu pořád jsou a tímhle krátkým článkem sloužícím k tomu, aby držel můj málo navštěvovaný blog při životě, bych chtěla vyzvat všechny, kdo vedou jakýkoli veb, aby ho neopouštěli a mrtvý zkusili opět aspoň jedním článkem oživit, ikdyby v něm mělo být jen: Ahoj.
Abych nemluvila do větru, tak tímhle článkem vyzývám: Kime a Midori, aby své blogy oživily, protože já si to zkontroluju.
Možná vám to přijde jako spousta reklam, ale teď mám takovou náladu.
Proto sem píši i to, že doufám, že se rozjede i blog, který vede Rein je sice mladý, ale doufám, že se nastartuje do dobré budocnosti a nebude ho zanedbávat. (Snad jsem tímhle nic nepo...)
A protože už jsem slovo blog použila víckrát než je zdravý radši tenhle článek ukončím slibem, že ikdyž už moc nepíšu básničky, které živily tenhle blog, ani neposlouchám hudbu, budu se ho snažit ještě nějakou chvíli, pro mé dva čtenáře i sebe, držet a najdu způsob, jak toho docílím.

Velrybí dítě díl 8.

3. března 2013 v 21:51 | yuubi |  Velrybí dítě
Sice to nikdo nečte, ale snad to potěší aspoň mé tři čtenáře. Někomu se nechce komentovat, tak mi aspoň odklikněte v anketě, že jst to četli.

Díky, hodně to pro mě znamená.

Upozornění:Tento díl je mírně citlivý a krátký.
Přeji příjemnou zábavu.

Věnováno: mým představám, Kutanovi a Itami
Postavy: Kaira Yosa, Sakkinatte Iru, Horutsu Osumi
Odehrává se: kdesi v lesích
Rozsah: jedna a tři čtvrtě A4

První díl najdete zde.
Další díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.




"Ty to nikdy nemůžeš pochopit." Mluvil ke mě smutným tvrdým hlasem. "Já jsem jí miloval..."

Jeho slova mě zároveň zasáhla a zároveň urazila. Nevěděla jsem, co mám dělat. Jeho tvrdá, však citlivá slova mě zasáhla, na chvíli jsem nebyla schopna pohybu. Tohle jsem nečekala.
Podíval se mi do očí, a když v nich uviděl zmatek, který zasel, vrátilo ho to zpět do reality. Uvědomil si, jak moc byl ke mně nespravedlivý.
"Promiň, já... Nemyslel jsem to tak. Ona... Opravdu mi chybí. Dva roky jsem jí hledal, ale nenašel jsem po ní větší stopy. Několik let jsme žili bok po boku, viděl jsem ji každý den. Nejdéle jsme byli od sebe měsíc, ale tam byla naděje, že se ještě někdy setkáme. Teď už jsem o ni přišel. Osud si nepřál, abych byl šťastný, tak mi ji vzal a jediné, co mi po ní zbylo, je ten zatracený dopis. A ten dopis mi trhá srdce.

Návrat k přírodě

2. března 2013 v 17:58 | yuubi |  Jednorázovky a podobné
Před chvílí jsem zažila úžasný zážitek. Možná by se mohl někomu zdát obyčejný a nudný, ale pro mě byl přesto okouzlující.
Jak všichni víte, běhám orientační běh. A abych se alespoň trochu udržela v kondici a stačila soupeřkám, musím chodit běhat. Mrzí mě, že jsem teď dlouho nebyla, nejen kvůli kondičce, ale i kvůli tomu, o co jsem tím přišla.
Ikdyž pod nohami stále křupe sníh, začíná jaro. Už od rána svítí slunce a příjemně ohřívá zemi.
Vyběhla jsem z důvodu tréninku, ale překvapil mě ten vzduch, překvapila mě ta vůně, překvapilo mě světlo, překvapil mě ten život kolem. Příroda mě pohltila. Vychutnávala jsem si každý svůj pohyb, práci každého svalu. A blížila jsem se k místu, kde se rozcvičuju, vyběhla jsem kopec pokrytý sněhem a zastavila jsem se na kraji lesa.
Jakmile utichly mé kroky, ozvala se příroda, krásný tichý hlas probouzejícího se jara. Chvíli jsem tam zůstala a přijímala jsem paprsky slunce, které mě slabě hřály.