Velrybí dítě díl 5. část II.

19. června 2012 v 19:56 | Yuubi |  Velrybí dítě
Po nějaký tý chvíli píšu další "díl", respektive část dílu, protože to bylo moc krátký a tak to nechci vydávat Za celý díl. Ještě bych tak chtěla dodat, že konečně se něco začíná dít a omluvte prosím mou neschopnost popisovat souboje. Snad se bude líbit.

Věnováno: Aka
Postavy: Kaira Yosa, Sakkinate Iru,neznámí muži
Odehrává se: ve vesnici
Rozsah: jedna A4

První díl najdete zde.
Další díl najdete zde.
Minulý díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.

"Sbohem." Zašeptala jsem.
Vyrazila jsem k východu, vycházející slunce mi osvětlovalo tvář a já jsem byla rozhodnuta odejít a už se nevrátit.
U východu na mě čekal Iru a bez jediného slova jsme vyrazili na cestu. Dnes bude horký, dusný den…

Šli jsme po úzké lesní cestičce. Lesy se pomalu vypařovaly po večerní přeháňce, den začínal být dusný, ale po lesní cestičce se šlo stále dobře. Iru nesnášel veřejné a přeplněné cesty, proto jsme zvolili klidnější pěšinku lesem a po hřebenu hor. Každý jsme měli na zádech batoh, ale ruce jsme měli volné, kdyby se náhodou něco stalo. Zatím jsem měla přes sebe přehozený plášť, ale okolo poledne už v něm rozhodně nevydržím.
Cesta lesem vedla mezi stromy, kameny a hustým mlázím, občas se ale vynořil malý palouček jako stvořený pro odpočinek. Iru vyprávěl starou pověst z těchto lesů, kterou už jsem znala od malička nazpaměť, a tak jsem si myslela na vlastní věci.

Naše cesta se měla brzy zatáčet do hor, když jsme vstupovali na další palouček, Iru vyprávěl další pověst, když jsem z křoví uslyšela jakýsi šelest. Nebylo to podobné zvuku žádného zvířete.
"Pst!" okřikla jsem Irua.
"...tak se jednoho dne... Co?" řekl překvapený Iru a nebral mé varování nikterak vážně.
"Ticho, někdo nás sleduje!"
"Ale to se ti jen..."
"Pst! Jsou to dva muži, jeden je támhle na stromě, druhý se skrývá ve křoví," okřikla jsem ho znova.
"Ale já nic, " chtěl vynést další slova protestu, ale v tu chvíli se muži vyřítili ven, protože o moment překvapení stejně přišli.
Měli na sobě temně rudé oblečení a v rukou meče.
Iru byl rázem v pohotovosti, a jeho batoh náhle ležel u mých nohou.
"Yoso, zůstaň u věcí!" Zavolal Iru a hodil mi vrhací nůž.
Boj byl v plném proudu. Iru a proti němu dva stejně staří muži. Netušila jsem, jak tento souboj dopadne, netušila jsem, co se mnou bude, když Iru prohraje.
Seděla jsem na zemi, nemohla jsem ze sebe vypustit jediné slovo, nemohla jsem se ani hnout, jen jsem seděla a hořečnatě pozorovala ten souboj. Iru proti dvěma stejně starým mužům.
Najednou se do mě vlila nová síla, uvědomila jsem si, že tohle je můj život a já ho žiji, nemůžu tu jen sedět na zadku a čekat.
Vzala jsem do ruky nuž a chtěla jsem vyrazit, Iruovi na pomoc. Chtěla jsem se zvednout a běžet, ale nohy mě neposlouchaly, nemohla jsem pohnout ani malíčkem u nohy.
To je určitě iluze. Vzpomněla jsem si na techniku, o které jsem si jednou četla. Zvedla jsem nůž a zabodla jsem si ho do nohy, tak aby mi zranění nebránilo v pohybu. Bolelo to, ale v tu chvíli technika opadla a já jsem se mohla postavit na nohy. V tu chvíli se ze křoví vyřítil třetí muž, byl také oblečen do temně rudého oblečení a běžel přímo ke mě.
Normálně bych se v této chvíli zalekla a sklouzla zpět na zem, ale v tuto chvíli už mou mysl ovládal adrenalin. Sáhla jsem po co nebližší věci a chtěla jsem se s ní ubránit. Podívala jsem se, co jsem to vlastně vzala: co pánvička? Na vaření klidně, ale v boji?
Ale už nebyl čas, muž se rychle přibližoval, ale když zůstanu stát, nevyvinu dostatečnou sílu, musím se rozběhnout proti němu, však v tom mi bránila dlouhá sukně. Oči se mi náhle zastavily na stehně, kde se moje noha setkala s vrhacím nožem, přesně tam také zůstala v sukni díra, ideální pro odtržení. Stačilo jen malé škubnutí a většina sukně byla pryč, muž ode mě byl vzdálen už jen na tři kroky, jeden jeho a dva moje. Vyběhla jsem a muž padal omráčen, ránou pánvičky, k zemi.
Já jsem to dokázala, ale tohle není zdaleka konec, jedním soubojem se přece nevyhrává celá bitva. Můj pohled zajel k Iruovi stále zápasícím s oběma muži.
"Pozor Iru, ze zadu!" Vykřikla jsem a běžela mu na pomoc.
Vůbec jsem netušila, co to dělám, jen tak tu nabíhám na zkušené bojovníky s pánvičkou v ruce a myslím si, že jsem je schopná porazit. Všimli si mě, a zatímco jeden zůstal u Irua druhý běžel proti mě, byl mnohem silnější, než ten minulý. Ale moje rány paličkou byly rychlé a držely mi jeho měč od těla. Iru mezi tím dokázal porazit druhého z těch mužů a běžel mi na pomoc. Když už byl Iru blízko, bojovník si ho všiml a srazil mě k zemi, aby se mohl věnovat Iruovi.
Znovu jsem ležela na zemi a mohl jen sledovat, jak Iru bojuje. Ne, tohle není konec!
Zvedla jsem se a chtěla běžet ke svému pánovi, ale když už jsem byla blízko, cosi mě chytilo ve vzduchu, byl to jeden z mužů. Chtěla jsem se vysmeknout, ale v tu chvíli mi ramenem projela jehla. Celou scénu jsem náhle viděla jen mlhavě a po chvíli už byla jen tma.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Kutano Kutano | 19. června 2012 v 20:19 | Reagovat

Ó, jaký to brutální a nečekaný závěr :-D
Ne, je to docela pěkné a rozhodně už jsem v pár normálníc vydaných knížkách četl horší popisy soubojů, takže pohoda... ikdyž možná by to chtělo trochu víc okecat... nevím moc jak to říct, prostě něco vložit mezi to: ''Seděla jsem na zemi'' a ''Najednou se do mě vlila nová síla''... prostě tam mezi tím něco mělo být, třeba že Ira povalili na zem nebo tak něco :-D Ale jinak super

2 Kime Kime | Web | 19. června 2012 v 20:25 | Reagovat

Jo, trochu okořenit, nějakou omáčku, třeba: Stála jsem u chodebníku, čučela Yuubi přes rameno a tvářila se důležitě. :D Ne, už kecám... Ta pánvička se mi líbí... Tys vlastně Na vlásku neviděla, což? :D

3 yuubi-ame yuubi-ame | Web | 19. června 2012 v 21:25 | Reagovat

[2]: Viděla, asi stokrát, to Midori neviděla...

4 yuubi-ame yuubi-ame | Web | 19. června 2012 v 21:27 | Reagovat

[1]: ,[2]:  díky, zkusím na to ještě kouknout.

5 Kutano Kutano | 19. června 2012 v 21:43 | Reagovat

Ale však to klidně nech, jen jako poučení pro příště :-D

6 Aka Aka | 22. června 2012 v 11:26 | Reagovat

Jé, dík za věnování :) Můj názor už znáš, že?

7 yuubi-ame yuubi-ame | Web | 22. června 2012 v 21:49 | Reagovat

[6]: Jj, prosím :-D

8 Kutano Kutano | 23. června 2012 v 18:58 | Reagovat

A helé, koukám, že Aka se na nověm vzhledu (nevím, jak se tomu říká po blogácku, ňák Dess?) vyřádila... Ale to bych to nebyl já abych něco nezkritizoval (proboha, hlavně se na mě zase neutrhni, bolí mě hlava a nemám náladu vymýšlet slohovky na svoji obhajobu :-D )Příště si dej pozor na barvu u okraje stránky. Vlevo je světlejší zelená než vpravo a nevím jestli to tak je nebo to dělá jen ta světlejší barva, zdá se mi, že je ten levý pruh tlustší než pravý... (Yuubi, kdyžtak to Ace doruč, když si to nepřečte :-D )
ÁÁÁ, málem bych zapomněl, dík za doplněný archív

9 Kutano Kutano | 23. června 2012 v 19:03 | Reagovat

No teda... chtěl jsem si zmáčknout na mé speciální tlačítko Home a ono to nic nedělá... Toto je pro me důkaz naprostě neúcty :-D

10 Aka Aka | Web | 24. června 2012 v 21:20 | Reagovat

[9]: Levá strana má být světlejší než pravá, je to už tím podkladovým wallpaperem, ten jsem nevyráběla. Tvé spešl tlačítko Home hned opravím, asi se neuložilo jako odkaz. Ta tloušťka je možná, ale myslím si, že je to jen klam... navíc i kdyby, nic už s tím nehodlám dělat *líná*.

11 Kutano Kutano | 25. června 2012 v 10:53 | Reagovat

Aha, mno jestli ta barva byl autorův záměr...
Koukám, tlačítko už jede, díky :-D
Á asi je to jen klam. měril jsem to pravítkem a oboje je 5,3mm, takže je to klam :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama