Velrybí dítě: Díl 2.: Výtah pryč

4. září 2011 v 9:52 | Yuubi |  Velrybí dítě
Tak se mi konečně podařilo dopsat 2. díl. Omlouvám se že to tak dlouho trvalo ,ale nechtělo se mi měla jsem problém s počítačem. A prosím napište mi do komentů kdo jestli vůbec to čtete. Jo a ještě ignorujte chyby za druhou půlkou...

Věnováno: Aka (protože mi to opravovala)
Postavy: Kaira Yosa, Sakkinate Iru
Odehrává se: ve vesnici
Rozsah: djedna A4
První díl najdete zde.
Další díl najdete zde.
Všechny ostatní najdete tady.


Znovu se ke mě otočil a řekl: "Děvče, na svůj věk máš dost kuráže a takovou dívky hlídám. Jsem Sakkinatte Iru."
"Já jsem Kaira Yosa" řekla jsem a cítila jsem, jak se nejistota z mého hlasu vytrácí.

"Co po mě vlastně chcete?" vydala jsem ze sebe po chvilce magického ticha.
"No, jak bych to řekl... potřeboval bych děvče na výpomoc." řekl s nadřazeností v hlase.
"Jasně, takže zase něco na způsob otroka… dík, to jsem mohla zůstat doma…" ušklíbla jsem se a otočila k odchodu.
"Počkej!" zavolal na mě, "nabídl jsem ti sice tuhle práci, ale jak sis mohla všimnout - jsem bojovník a často cestuju a ty budeš často chodit se mnou, tak se rozhodni, často ti půjde o život, rozmysli se…"
V tu chvíli jsem se na toho muže znovu otočila a hlavou mi plynula spousta myšlenek. Mám zůstat a žít na ulici, či jít a čelit nebezpečí, či…? Po chvíli přemýšlení jsem řekla: "Víte je to těžké, v životě jsem odtud neodešla" zamumlala jsem a znovu se ponořila do temné laguny svých myšlenek a vzpomínek a pak jsem se dostala ke svému otci a sklonila hlavu, ale ten tajemný muž už se znovu chystal k odchodu a ta vzpomínka mi utvrdila mé rozhodnutí: "Ano přidám se k vám pane"
A on jen tak jako mimochodem odpověděl" Zítra začínáš, ale nebudu kupovat zajíce v pytli, za 4 dny odcházím z téhle vesnice a nejspíš už se sem nevrátíme… Jestli chceš opravdu jít se mnou, bude tato doba tvou zkušební lhůtou," pronesl se zřejmě předstíranou a nepřirozenou vážností v hlase.


Poté se otočil a začal odcházet. Stála jsem jako ochromená, v hlavě milióny otázek a na jazyku sucho. Iru šel pryč a jen gestem mi naznačil, abych následovala.
Zastavili jsme před jakýmsi domem s nápisem "Horisu KREJČÍ". Otočil se ke mně a pomalu si mě měřil pohledem. Chvilku koukal do prázdna, jako by stříhal látku a tvaroval z ní nejrozličnější modely. Pak se bez jediného slova zase otočil, aby otevřel dveře.
Vstoupili jsme do malé světničky plné různých odstřižků, látek, jehel a nití. Téměř současně s naším příchodem se k nám připojil jakýsi drobný mužík. Okamžitě nás začal obskakovat a ptát se na Irua na věci, v takové rychlosti, že jsem vůbec nestihla postřehnout, co vlastně říká. Vím jen to, že Iru řekl úplně klidně: "Plášť s kapucí pro ni." V tu chvíli začal obskakovat jen mě (s metrem v ruce). Po chvíli zamumlal nějakou cenu a ať zítra přijdeme. Poté zmizel.
Já jsem se i s Iruem vypotácela ven. A na tváři se mi objevil ohromený výraz - ještě ani nejsem u něj ve službě a už za mě utrácí…
"P-pane"
"No? Říkej mi Iru," řekl opět s drobnou nadřazeností v hlase.
"Ano, Iru."
"Mám zamluvený pokoj v hostinci "Kairomara" tam teď půjdeme," dodal už normálním tónem.
Celou tu dobu, co jsme kráčeli ulicí, jsem se utápěla v nevysychajícím moři myšlenek, ale když jsem zaslechla ten název. Jako by se čas najednou zastavil. Já, jako bych padala do hluboké propasti a nemohla dopadnout a kolem mě se pořád ozývalo: Kairomara, kairomara, kairomara…
"Yoso," zavolal na mě Iru, který už stál o dvě stě metrů dál.
To slovo mě zase vtáhlo z té prohlubně zpátky. "Už, už," zvolala jsem, ale stejně jsem krok za krokem cítila čím dál tím větší nejistotu. A pak jsem posledních sto metrů před hostincem šáhla po šátku a obvázala si ho kolem hlavy, takže mi koukaly jen oči a vypadala jsem jako Arabka (o kterých jsem se dočetla v knihách). A sundala si ho až na pokoji.
Dýchala jsem na hlas a koukala na jedno místo na zdi a přemýšlela. Když jsem se po dvou minutách otočila na Irua, tak sice nic neříkal, ale jeho oči žádali vysvětlení.
"Víte, jak jsem říkala, že jsem utekla z domova od otce?!"
"hm"
Tak tohle je hostinec mého strýce" pokračovala jsem "Tak že asi logicky nemůžu přijít: nazdar strejdo tři měsíce jsem se někde toulala a teď asi odejdu s tímhle pánem někam do Prčic a asi už se nikdy nevrátím."
Stál zaraženě.
"Omlouvám se Iru, ale kdyby se tohle stalo tak jsem do utíkala a nikam s vámi nejdu. Moje situace je složitá, takže jestli vám to vadí tak mě tu rovnou nechte." Dořekla jsem a zahleděla se kamsi do dálky.
"No, nevadí, takové věci jsou normální."
Ale v tu chvíli už jsem ho skoro neposlouchala a rozhlížela se po pokoji. Byli tam dvě postele psací stůl a noční stolek. Celý pokoj byl laděn do oranžova a vypadal velmi útulně. Byla jsem jako ve snu zvlášť když jsem viděla tu měkkou postel. Člověk si některých věcí váží, až když je ztratí. Najednou se však za mnou ozvala veliká rána, jak Iru pustil na polici svou šedozelenou vestu. TA mě probrala a utvrdila mě v tom, že člověk k životu žádnou postel nepotřebuje a že bych bez ní vydržela až do smrti.
Potom jsem se pomalu otáčela na místo, kde stál Iru. Už neměl oblečenou tlustou vestu, ale jen jakési tmavomodré tílko splývající v masku přes nos a pusu přes tílko se mu rýsovali svaly a dlouhé černé vlasy mu vyseli do půlky zad. A asi bych si ho ještě chvíli prohlížela, kdyby nezačal mluvit.
Takže já budu přes den pryč a proto ti tu každý den budu na stole nechávat papír s věcmi, co máš udělat. ráno si skoč na snídani dolů a to je asi vše"
"Ano" Zamumlala jsem.
A on odešel z pokoje, nevím, kdy se vrátil, ale probudilo mě asi ve dvě škrábání na dveře a pak i ťukání na okna.
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 midori Raion midori Raion | 5. září 2011 v 15:17 | Reagovat

super ;D ale teď si musíš pohnout s dalším dílem,nebo tě uškrtím!!! :DD

2 yuubi yuubi | Web | 6. září 2011 v 7:50 | Reagovat

[1]: sakra tak to abych si mákla

3 domcek domcek | 21. listopadu 2011 v 21:04 | Reagovat

Uf, tak jsem přečetl oba díly... Dost zajímavé, dokonce i mě to udrželo u děje tak nějak mě to drželo dál, protože jsem byl zvědavý, jak to bude pokračovat a jak to dopadne. Ale i tak se mi tam nezdálo z obsahového hlediska pár věcí, ale to ti řeknu pak. Těším se na další díl :)

4 Midori Midori | 26. května 2012 v 20:34 | Reagovat

Tak jsem se rozhodla dočíst tu povídku, ale zjistila jsem, že jsem zkončila tady*omlouvá se* přesněji řečeno tohle jsem četla, ale už jsem si nepamatovala konec a tak jsem to četla znovu. Je to skvělý, ale ve 14 už by jsi mohla vědět, že viděli se píše s měkkým :D :D :D :D do pondělka to určitě dočtu celé :)

5 yuubi-ame yuubi-ame | Web | 27. května 2012 v 18:56 | Reagovat

[4]: Díky, to samozrdřejmě vím, ale asi nějakej překlep.

6 KIRAIced KIRAIced | E-mail | Web | Pondělí v 2:46 | Reagovat

To determine internal swelling is difficult enough, therefore, consequently, they influence the body for a long time, which threatens the normal fetus. Fluids are dangerous because they break blood circulation. Similar picture leads to worsening feeding and the breath baby, created hypoxia.
Fighting such a pathology should be done with the help of correction feeding and special procedures so that fluid does not stay tissues. If expectant mother is resting, then under the feet preferably put a cushion or pillow to improve the blood circulation of tired legs. Prohibited long time to sit or stand, as this leads to stagnation in the body. It is recommended that the knee-elbow position several times a day in order to increase blood flow.
<a href=http://pregnancyplus.info/how-to-reduce-swelling-during-pregnancy-fast-and-easy>how to reduce swelling during pregnancy</a>

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama