Vyoraná

29. ledna 2016 v 0:51 | yuubi |  Básničky
Teď se cítím tak… probuzeně.
Ne nabuzeně,
spíš popuzeně,
nálada… opruzeně.
Pocit? V žádné změně.

Když probudíš se ve chvíli,
kdy myšlenky tvé zlobily,
dál by něco tropily
a jen se tímto rozbily.
Ani se nezklidnily,
jen se tímto dráždily,
odvržené na míli,
jako by se ztrapnily,
hned po tom se ztratily.

Kdybych mohla zůstat spát,
nebyl by stín na patách,
na čisté mysli nebyl prach,
v jiném světě můžu stát,
jinak mohu vypadat,
jenže místo toho všeho,
hlásek slabý slyším zvát,
k večeři…
… tu každý rád!
 

Chtěla bych být noha!

8. ledna 2016 v 0:51 | yuubi |  Básničky
Jedna noha, druhá,
dlouhá jako duha.
Po dešti se plazí.
Snad už nenarazí,
jiné nepodrazí
a utíká dál.

Vesele se šine,
jako všechny jiné.
Běhá, skáče přes kaluže,
utíká si, jak jen může.
Utíká. Je nezbedná.

Potměšilá, jak se zdá.

Když je obě napadne,
utíkají, jak jen umí,
dokud někdo nespadne,
než ten někdo nezakopne,
kolena jim nenakopne,
dokud nejsou červené.

Ony to ví. Ne že ne!
Celý den si poskakují,
až je někdo zažene.
To se večer z dlouhé chvilky
třesou! Půjdou do postýlky!

Kdybys jen tušil...

8. ledna 2016 v 0:43 | yuubi |  Básničky
Kdybys jen tušil…
Já vím, že tušíš!
Kdybys jen věděl…
Já vím, že víš!
Kdybys jen doufal…
To po čem toužíš,
to chceme oba.
A na to čekáme,
až moment nastane,
kdy zas se setkáme,
okamžik podetne,
bázlivě, troufale,
budu mít na mále,
Těším se!
...Nějak to dopadne.
 


A toho se všichni bojí

9. prosince 2015 v 23:47 | yuubi |  Básničky
Zadání: napište cokoli na téma proměna... snad jsem splnila zadání aspoň z dálky ;)

Stmívá se,
dál nad lavicí sedím.
Je to divné?
Není
Je to zcela jistě prosté,
tak to na světě tu roste,
tak to prostě je.


Učím se.
Pomalu tu usínám.
Dál nevnímám.
Už nevnímám.
Dál vzpomínám,
jak někdy někde v dávném věku
možná potichoučku řekl
slavný člověk slavnou větu.

Dvě nové

18. listopadu 2015 v 21:08 | yuubi |  Básničky
Otevři ho...
klidně
otevři to celé...
otevři si, co chceš,
mě to nesemele,
mě to neublíží,
ty to víš!
Víš, že to jen říkám,
že si na to hraju,
před sebou předstírám,
před sebou si zoufám,
však před tebou doufám.

Docela surrealistické...

9. září 2015 v 23:55 | yuubi |  Obrázky
Proč tenhle nadpis? Jsou to dvě slova, kterými můj bratr označil tyhle obrázky, když jsem mu je ukázala... Zase na mě přišlo spíš čmárací období, snad se budou líbit :)
(ach jo, neumím to otočit, dělá si to, co chce :( )


Už to tak bude

25. července 2015 v 23:20 | yuubi |  Básničky
Proč se chci vypsat právě teď?
Proč se chci vypsat tady?
Na to je snadná odpověď,
že já si nevím rady.
A zírám na tužku,
pak zas na papír,
potom dokola,
dolu a přes stůl.
Přes tábor,
přes řeku
a stejně se trápím,
ty chvíle si krátím
tím dlouhým trapným přemýšlením
o tom, jak se v lidech měním,
o tom, jak se ztrácím,
o tom, že jsem sama,
o tom, že jsem s váma,
o tom...
... sakra nevím!

Ale k čemu to je, když se pak přetvařuju i sama před sebou:

Veselá je tahle básnička.
Veselá je tahle myšlenka.
Veselá je tahle tužtička.
Veselá je tahle střelenka.

Jen nás tak málo...

15. června 2015 v 21:42 | yuubi |  Básničky
Je nás tak málo,
kdo nemá strach z deště.
Není nás mnoho,
kdo zvládne to ještě.
Prchají stále.
Vidí to malé
Slunce tak zlaté
rádoby svaté.
a déšť… zas nic…

To se tak bojíš?
Že namočíš se?
To se tak trápíš?
Že nevrátíš se?
To se tak stydíš?
Před kapkou deště?
Ta průtrž znova...
zas je tu... ještě...

Panenky z cukru
na břehu tanou
a dřív než prchnu
tvé slzy kanou.
Dřív než se rozpustím,
nastane den.
Dřív než tě opustím,
procitnu jen.
Dřív než se rozteču
v pramínky kolem,
dřív než ti uteču,
snad bude po mém...

Problémy civilizace

3. června 2015 v 22:53 | yuubi |  Básničky
A zase doufám.
Věřím ve volné asociace.
Tak lidi houpám.
Probémy civilizace...
Jo... ty mě netrápí.
Možná... je to špatně, nebo ne,
když zabývám se dál problémy
hloupého dnešního dne.
Když pak se usmívám,
na holá záda
svítí mi slunce
a jsem si sama ráda...

Trs trávy

2. června 2015 v 21:20 | yuubi |  Básničky
Trs trávy...
Přede mnou si stojí
klidný a stálý
stojí před tou mojí
židlí...
a jen si stojí
ve větru se pohupuje
nejspíš se bojí,
že tím jak si poskakuje
přivolá změnu...
změnu?
Jistě. Té se bojí každý.

Kam dál